Znáte autora(y) písně, v níž se objevují slova „…rád se hlasitě chechtám, chechtám…“?

Jako prvni mi na mysl prisel Ezop a Brabenec od Voskovce, Wericha a Jezka. Jestli je to i v jine pisnicce, tak ta me z hlavy nenapada.

Smeji se rad, kdo by se rad nesmal? Kdyz se lidi smeji od srdce, maji dobrou naladu, ktera je nesmirne dulezita.

A v nevhodnou dobu jsem se take smal. Nikdy uz asi nezapomenu na jeden okamzik – byli jsme na exkurzi kdysi s gymnaziem v Jihlave a sli jsme tam i do kostela, kde nas mistni pan farar provazel a povidal nam o nem. Pan farar povidal zrovna neco o obrazu, kde bylo Ukrizovani… a kamarad stojici vedle me mel nejakou poznamku. (Nevim uz jakou, nebyla poburujici, ale absolutne nesouvisela s tematem.) A jak vyprskl smichy. No, v kostele se to celkem rozlehalo, ja se to pokusil zakryt kaslanim a rudej jak rak jsem se omluvil. Nikdo se uz k tomu vickrat nevracel, ale ty pohledy, ktere se ke me v tu chvili obratily byl pohled, na ktery vickrat nezapomenu :)

Já, ač nejsem mravenec, rád se hlasitě chechtám a na svou bídu si nezareptám.
Jasně chudst, ač mládě, se trefil, jen už nedešifroval, že tazatelka chtěla tajnosnubně naznačit výročí skladatele Jaroslava Ježka.
Dotaz je směrován spíše pro české pamětníky, jichž tady už není mnoho. Éra Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha sahá do 30. let předválečného období.
Jinak smích máme rádi všichni (snad krom notorických škarohlídů), nevhodně jsem se nikdy přímo nechechtal, snad přece jenom občas zasmál. Ovšem to už mi připadá natolik osobní pokus o průnik do vlastního soukromí, že si to raději ponechám pro sebe z obav z rizika před dehonestací od slovenského národa.