Svojho priateľa milujem. Len niekedy mám pochybnosti. Čo s tým? :(

Nie nadarmo sa hovorí, že človek si začne vážiť veci až ked o ne príde. V každom vzťahu su obdobia ked má človek pocit , že je obmedzený a zatúži po slobode. Preto si treba uvedomiť že partnerstvo a manželstvo nieje o tom aby jeden vlastnil druhého. Každý na svete ma len vlastný život a partner len kráča životom rovnakým smerom. A pokial ti je s ním dobre, a v podstate je to velmi blízko tvojim predstavám, netreba si robiť starosti. Ak ti po dvoch dnoch bez neho velmi chýba tak ho miluješ.

nenapísala si prečo máš hlavu v smútku či je za tým len otázka či ho miluješ alebo je za tým priateľ alebo niečo iné, ak je za tým priatel tak chápem že máš pochybnosti, ja ked mám pocit že ma niekto istým spôsobom sklamal mám ho rada menej, každý si štastie nesie v sebe sám … je dôležité myslieť na seba ak nám iný ubližujú, no ked máš hlavu v smútku kvoli niečomu inému čo možno s priatelom ani nesúvisí tak pozor aby si kvoli niečomu menej dôležitému nestratila niečo na čom záleží skutočne … ked sa trápiš len pocitom že ho nemiluješ tak laska je zložitá, každý ju vníma inak, každý vie milovať inak, ked človek ale miluje nemal by mal pocit že chce niečo viac – aspon u mna to tak je, ked si bez niekoho neviem predstavit život tak ho milujem.

Mimi,neznám důvod,takže nemohu fundovaně odpovědět i kdybych vám ráda poradila.????? :-/*********LVICE---Mimi,ten důvod smutku může vyvolávat v tobě tvůj přítel-pokud je negativně založený.Stává se často,že člověk žije s partnerem a ani neví,že ten jeho partner mu svým přístupem k životu a k lásce i svým jednáním a chováním velice ubližuje a dokonce škodí/také ho může energeticky a psychycky vysávat-jestli víte co myslím?/ a přijde na to až se s tím partnerem rozejde.Mnoho lidí bylo i dost vážně nemocných a ejhle-když se se svým partnerem rozešli,tak se jako zázrakem uzdravili.Nebo partner zemřel a oni místo smutku najednou jako by prohlédli k tomu jak je život krásný,doslova cítili naprosté osvobození a teprve začali žít.Takže opravdu nevím a je mi líto,že trpíte takovými stavy.Popřemýšlejte o tom a napište mi na můj email ať to tady neřešíme veřejně-samozřejmně pokud budete mít zájem.AHOJKY 🙂********LVICE.

Zdroj: RÁDA PORADÍM,JSEM TADY KVŮLI TOMU

Ja suhlasim s každym z prispievatelov. Kazdy mate pravdu a v podstate hovorite o tom istom ale trochu inak. Ja možem len dopovedať že toto je uplne normalne a bežne. Nepoznam človeka ktorý sa takto raz za cas ale niekedy aj dlhsiu dobu neciti. Vsetci to zazivame ale netrap sa koli tomu. Ak sa ti to stava velmi casto a velmi ta to trapi skus počuvať svoje srdce. Hovorí sa že svojimi myslienkami si tvorime realitu. Ale myslienky samozrejme kontrolovat nemozeme, preto su tu emocie. Tie nas informuju o tom či to na čo myslime je v sulade s tym čo chceme. A kedže sa citime mizerne tak to znamena ze treba zmenit svoje myslenie. Niekedy pomože ked sa zameriaš na nejaku uplne odlišnu činnosť. Ked uz nevieš čo chceš a či ho chceš chod s kamoškami na kavu vidi si na prechadzku do prirody, chod plavat proste hocičo len aby si zamerala svoju mysel inde a netvorila toho zleho ešte viac. A prvorade nepotlačaj nič žiaden svoj pocit. Emocie by mali mat volny priechod. Potlacene emocie širia iba pochybnosti. A ver tomu že on to citi, aj ked to tak mozno nevyzera. A teda skus sa zamerať na seba a rob to pri čom sa citiš dobre, nezameriavaj sa na to čo ti sposobuje takyto zmatok. My zeny moc analyzujeme niekedy su veci uplne jednoduche. Verim tomu ze ked sa budes ty citit prijemne nieco sa udeje a cela situacia sa uplne vyjasni. Vela stastia.