V mém okolí je velice málo poutí, které by se slavily. Nemusím je moc, nevyhledávám. Navštívím jen vyjímečně někdy při cestě.

Áno. Keď mi to čas dovolí, tak zájdem. 🙂

Poutě našeho dětství byly jiné, než dnešní. Vím, vyznívá to staromilsky, ale opravdu je v tom rozdíl.
Navenek jsou stejné – zábava, atrakce, hluk, muzika i ten cirkus a komedianti se někdy objevili i když u nás na vesnici ne, ale tehdy k radosti a úsměvu nebylo třeba moře akĺkoholu i hluku a a jestliže zaposloucháte, vím, nemá se poslouchat cizí rozhovory, ale když debatujúci na sebe řvou, nedá se neslyšet, slyšíte jen o penězích a politice a o radostech života málo. Ještěže občas alespoň maminky mají radost ze svých dětí a chlubí se jimi na každém kroku.
Hudba, to je jen ta moderna pro mladé, což pro naše unavené, případně špatně slyšící uši ani velmi není a zakřepčit, nebo zatančit si v páru něco pomaleji, vždyť poutě jsou snad pro každého, snad jen na míle daleko od hluku, kdesi v závětří, bychom ještě mohli. Neboť tancem vyznávat si vzájemnou lásku je možné v každém věku.

Upravil/a: Led

Neznášam masové akcie.

Na atrakce teď už nechodím, jako dřív, když jsem byla malá,
ale k nám jezdí pouť většinou s Cirkusem a to se jdu mrknout
aspoň na zvířátka venku.

mám rád púte a neviem prečo som píšeš, keď si češka.