2.svetová vojna sa začala útokom na Poľsko Nemeckom a Slovenskom?

Odpoveď bola označená ako užitočná

Na tuto otázku odpovídá ve stručnosti na stránkách Vojenstvi.cz v dotazu číslo 1080 pan Pavel Minařík, s jeho souhlasem zde odpověď cituji v plném znění.

Německého útoku na Polsko se zúčastnila slovenská „polní armáda“ pod přímým velením ministra obrany gen. Čatloše (krycí název BERNOLÁK, velitelství – Spišská Nová Ves, od 8. září Solivar u Prešova), jejíž součást tvořily 1. pěší divize (JÁNOŠÍK, Spišská Belá – od 4. září Spišská Stará Ves), 2. pěší divize (ŠKULTÉTY, Poprad) a 3. pěší divize (RÁZUS, Prešov – od 8. září Medzilaborce), které od 5. září doplnila Rychlá skupina (KALINČIAK, Vranov nad Topľou). Mobilizace byla vyhlášena 26.8.1939 a ze 160 tis. záložníků povolaných do 20. září nastoupilo 115 tis. osob, z nichž bylo do polních vojsk zařazeno 51 tis. osob. Jako první ze slovenských jednotek zaútočila 1. pěší divize, která 1. září v 5.00 překročila státní hranici v oblasti Javoriny. Na bezprostřední odpor polských jednotek nenarazila a postupovala směrem na Nowy Targ. Úkolem divize bylo chránit levý bok německé 2. horské divize. Již 3.9.1939 slovenské jednotky obsadily území zabrané Polskem v roce 1938. Boje s pravidelnými jednotkami protivníka svedly 4. a 5. září. Postup 1. divize se zastavil 7.9.1939 v hloubce 30 km. Hlavní síly divize se následně z polského území stáhly a zůstal zde pouze jeden prapor, který do 29. září udržoval posádky v Zakopaném, Jurgowě a Javorině. 3. divizi v polském tažení připadl úkol ochrany státní hranice od čáry Nowy Sącz – Stará Ľubovňa po hranici s Maďarskem o délce 170 km. Ve dnech 2. až 4. září odrážela izolované výpady polské pohraniční stráže nebo menších vojenských jednotek, na něž odpovídala obdobným způsobem. Největší vlom na slovenské území se odehrál v oblasti Dukelského průsmyku, když Poláci 2. září dočasně obsadili obec Nižný Komárnik (protivník měl šest mrtvých, obránci jednoho). Následně divize přešla na polské území ve směru Medzilaborce – Sanok a svůj postup zastavila 11. září na čáře Bukolsko – Kulaszne – Baligród – Jablonski – Cisna. Jednotky 2. divize se nacházely v záloze. Do bojů se nezapojily a omezily se na vyčišťování dobitého území po čáru Lesko – Sanok – Rymanowo – Krosno. Od 16. září tento úkol převzala část jednotek Rychlé skupiny, která překročila hranice až 8. září. Slovenské jednotky byly staženy z Polska koncem září 1939. Dne 5. října se v Popradu uskutečnila přehlídka za účasti slovenských i německých státních i vojenských činitelů, na které byla předána vyznamenání za vítězné tažení. Jednotky, které se zúčastnily tažení, byly postupně demobilizovány a staženy do mírových posádek. Velitelství BERNOLÁK zaniklo 7. října v Tatranských Zrubech.

V rámci slovenského letectva se do válečného tažení z polního letiště Kamenica nad Cirochou zapojily 37. a 39. stíhací letka s letouny B–534, společně s 16. průzkumnou letkou se stroji Š˜–328. Stíhačky chránily německé letouny Ju–87 při náletech na jižní Polsko do hloubky 60 až 90 km, zatímco průzkumné letouny zabezpečovaly postup slovenských pozemních jednotek.

Ztráty slovenské armády činily 18 mrtvých, 46 raněných a 11 nezvěstných. Do slovenského zajetí padlo cca 1350 Poláků, z nichž bylo cca 1200 v únoru 1940 předáno německému vojenskému velitelství v Čadci, část sovětským orgánům a zbytek byl soustředěn v zajateckém táboře v Lešti. Bližší informace o nasazení slovenských jednotek při německém útoku na Polsko můžete najít např. v knize Charlese Klimenta „Slovenská armáda 1939–1945“, vydané v nakladatelství Mustang, nebo ve studii Igora Baky „Slovensko vo vojne proti Poľsku v roku 1939“, publikované v časopisu Vojenská história, roč. 2005, čís. 3.